Historie zámku Dačice
Nejstarší písemná zmínka o osadě tohoto jména je vedena v Želivské kronice a hovoří o olomouckém biskupovi Pelhřimovi, který roku 1183 světil moravskému markraběti Konrádu Ottovi v Dačicích nový kostel. Osadu, patřící tehdy k zeměpanskému majetku, získal v polovině 13. století řád křižovníků s červenou hvězdou, aby ji zhruba po sto letech přičlenili ke svému rozsáhlému panství páni z Hradce.
Nová kapitola historie Dačic je od roku 1459 spojena s rodem Krajířů z Krajku. Za jejich vlády, podporující vlašské stavitele a kameníky, se gotická tvář města změnila v renesanční. Novým stavbám - městské radnici, Panskému obydlí, Starému zámku atd. se přizpůsobily fasádami i domy starší.
První zmínka o novém zámku se objevuje roku 1591 v souvislosti se stavbou domů na horním náměstí. Stavebníkem zámku byl Oldřich Krajíř z Krajku a stavitelem italský mistr Francesco Garrof de Bissone, rovněž autor renesanční zvonice farního kostela sv. Vavřince. Čtyřkřídlý zámek se čtvercovým dvorem vycházel z typu severoitalských městských paláců. Význam hlavního severního křídla byl podtržen patrovou arkádovou loggií s toskánskými sloupy a do náměstí orientovanými přesahy na bocích.
Zámek po vymření Krajířů roku 1600 často střídal majitele, několikrát vyhořel a teprve za vlády mohučských Osteinů se přikročilo k jeho opravě. Vedl ji v letech 1732 až 1733 stavitel Francesco Camelli spolu s místním mistrem Janem Nevídalem. Z barokní přestavby je dnes patrná především úprava věže nad jižním parkovým průčelím zámku.
V roce 1809 vymřeli Osteinové a dačické panství získali Dalbergové. S jejich jménem je spojená poslední stavební úprava, která určila zámku jeho dnešní klasicistní úpravu. V letech 1832 – 1833 proběhla přestavba interiéru pod vedením vídeňského architekta Karla Schlepse, který do východního křídla vložil monumentální empírově upravenou schodišťovou halu, prostupující oběma patry. V pokojích prvního patra hlavního křídla, jejichž úpravu Schleps rovněž projektoval, se objevují empírové motivy zejména v malířské výzdobě stropů, pozoruhodná je i kombinace renesančních sloupů arkády s klasicistní úpravou jejich vnitřní strany.
Posledními držiteli dačického zámku byl s Dalbergy spřízněný rod Salmů, který vlastnil zámek až do roku 1945.
